Měsíc s aplikací Littlebit v Praze. Kolik bitcoinu přinese běžné utrácení.

Bez změny návyků. Bez vyššího utrácení než obvykle. Bez omezování se jen proto, aby výsledek vypadal lépe. Jen běžný měsíc v Praze: nákupy, dojíždění, káva, občasná večeře venku. Aplikace Littlebit běží na pozadí s nastavením 10 % a dělá svou práci.

Otázka, na kterou jsme chtěli odpovědět, byla jednoduchá. Ne „funguje aplikace Littlebit?“, ale „jak to vypadá, když funguje v běžném životě?“. Jaká čísla přinese reálný měsíc běžného utrácení. Kolikrát se spustí hranice 350 Kč. Kolik bitcoinu se postupně nakoupí. A jak to člověk vnímá, nebo přesněji, jak málo to vnímá.

Většina lidí podceňuje, kolik se nasčítá z každodenních výdajů. A často také podceňuje, co může v čase vytvořit pravidelně odkládané procento z těchto plateb. Tohle je pokus ukázat obojí na konkrétním příkladu.

Nastavení

Bankovní účet byl propojený, procento spoření nastavené na 10 %. Tím bylo vše připravené.

Od té chvíle už aplikace běžela sama. Každá karetní platba se po zaúčtování zaznamenala a deset procent z její částky se přičetlo k zůstatku spoření v aplikaci. Jakmile zůstatek překročil 350 Kč, automaticky proběhl nákup bitcoinu.

Nastavení zabralo jen pár minut. Poté už náš uživatel nemusel nic řešit.

Výdaje

Měsíc vypadal jako většina ostatních. Nákupy v Albertu a Bille, obědy poblíž práce, pár večeří s přáteli, každodenní káva, měsíční jízdenka, předplatná jako Netflix a Spotify běžící na pozadí, jedna online objednávka i jedno odpoledne v obchodě s oblečením.

Nic mimořádného. Nic upraveného kvůli experimentu.

Za měsíc tak připojenou kartou prošlo přibližně 18 000 Kč.

Jak probíhalo hromadění

Při nastavení 10 % se z každých utracených 1 000 Kč přidalo 100 Kč k zůstatku spoření. Menší nákupy ho posouvaly pomalu, větší ho naopak rychle přiblížily k hranici 350 Kč.

K prvnímu překročení došlo ve druhém týdnu. Nákup potravin za 950 Kč přidal 95 Kč k částce, která se hromadila od začátku měsíce. Tím se celkový zůstatek dostal na 398 Kč a aplikace automaticky provedla první nákup bitcoinu za celou naspořenou částku. Zůstatek spoření se poté vynuloval.

Druhé překročení přišlo o pár dní později, po online objednávce a dalším nákupu potravin. Zůstatek dosáhl 351 Kč a aplikace znovu automaticky nakoupila bitcoin. Poté se zůstatek opět vynuloval.

Třetí překročení přišlo v polovině měsíce, tentokrát po nákupu oblečení. Čtvrté na konci měsíce, kdy se potřebná částka postupně nasčítala z menších každodenních plateb.

Celkem tedy proběhly čtyři nákupy. Ani jeden nebyl spuštěný ručně. Ani jeden nebyl načasovaný. Každý proběhl ve chvíli, kdy naspořená částka překročila stanovenou hranici.

Výsledek

Na konci měsíce se do bitcoinu převedlo 1 800 Kč ve čtyřech automatických nákupech. Menší částka zároveň zůstala na zůstatku spoření a dál se hromadila k dalšímu překročení hranice.

1 800 Kč za jeden měsíc. Pokud by podobné tempo pokračovalo celý rok, znamenalo by to
přibližně 21 600 Kč naspořených z výdajů, které by stejně proběhly. Bez dodatečného příjmu. Bez samostatného rozhodování, kolik si odložit. Bez měsíců, kdy spoření vypadne jen proto, že na něj člověk zapomene.

Právě u tohohle čísla má smysl se zastavit. Ne kvůli tomu, co udělá jeden měsíc, ale kvůli tomu, co může přinést dvanáct měsíců, které běží automaticky a po úvodním nastavení nevyžadují další zásah.

Náš uživatel to na konci měsíce popsal jednoduše: „Upřímně, zapomněl jsem, že to běží. Do aplikace jsem se podíval možná dvakrát. Bitcoin tam prostě byl.“

A právě o to jde. Ne o velikost částky po třiceti dnech, ale o to, že tam vůbec je, a že kvůli tomu nemusíte průběžně nic řešit.

‍